Napnout plachty v citlivé oblasti

20. Dezember 2005, 16:56
posten

Region Centrope není tvořen pouze místy, kde se něco vyrábí. Právě mezi Vídní a Bratislavou se nacházejí oblasti, které požívají mezinárodní ochranu. Z toho plynou omezení pro dopravu. Stejně ale i výzvy pro inovativní řešení, která mohou být vyzkoušena už během mistrovství světa plachetnic v roce 2006

Purbach – V rámci regionu Centrope existuje jednoznačné gravitační centrum: Wien, Bécs, Vídeň, Viedeň. Je ale poněkud hloupé, že takto to vidí především ve Vídni. Z pohledu St. Pöltenu se celá věc jeví trochu jinak a odlišný pohled mají i v Bratislavě nebo v Brně. A pokud si teď někdo myslí, že tyto posuny v perspektivě vůbec nesouvisí s dopravou, tak ať se podívá do Eisenstadtu, kde se s plnou parou pracuje na výstavbě dálniční přípojky na tzv. „Východní dálnici“, ačkoli ji předtím občané při hlasování odmítli. Souvisí to s tím, že z pohledu Eisenstadtu hrozilo, že se v rámci regionu Centrope posune hospodářské gravitační centrum směrem k Šoproni.

Starosta Eisenstadtu Peter Nemeth se s tím, na rozdíl od politiků na zemské úrovni, zřejmě už vyrovnal. Podle něj by bylo docela schůdným řešením, kdyby se z Eisenstadtu stala „chatová osada Šoproně“, což ale na druhou stranu považují obyvatelé šoproňského hotelu „Löver“ za poněkud troufalé, neboť právě oni se cítí být těmi bohatými – tak jako obyvatelé vídeňské čtvrti Döbling, zatímco Kismarton by se dalo přirovnat maximálně k vídeňské čtvrti Grinzing, a to hlavně kvůli hojně navštěvovanému letnímu ochutnávání vína. To všechno naznačuje, jak soustředěně se už začalo pracovat na vzniku onoho středoevropského regionu, který byl vyhlášen šéfy regionálních vlád na zámku Kittsee.

Dálniční přípojka Rovněž Kittsee je docela dobrým příkladem územního a dopravního rozvoje v rámci Centrope. Kittsee je na dobré cestě stát se, když už ne „chatovou oblastí Bratislavy“, tak aspoň něčím takovým jako jižním předměstím slovenské metropole. Kromě toho dala obec jméno „přípojce Kittsee“, která má od roku 2007 vést od Východní dálnice do Bratislavy. Osmnáct let po pádu komunismu tak vznikne konečně dálniční spojení mezi Vídní a Bratislavou. Druhá taková přípojka má být vedena o něco severněji a procházet Moravským polem. Tím by vznikla reálná možnost, že by z východorakouských lokalit mohly být bez problémů vypravovány transporty „Just in Time“, jejichž existenci považuje například nejenom přesně kalkulující automobilový průmysl za naprostý základ. To by ale mohlo vést k předem předvídatelným důsledkům, které už například pociťují obyvatelé údolí Inntal v Tyrolsku a jež způsobují, že i Vídeň se každý den ocitá na hranici dopravního infarktu. Na rozdíl od Tyrolska se ovšem v případě Centrope nedá přísně vzato mluvit o tranzitní dopravě, neboť Györ, Bratislava, Vídeň se definují často jako společný ekonomický prostor, v kterém musí být zkrátka dodávka a vývoz zboží fungovat plynule. Čím více, tím lépe. Hodně by tady pomohla existence nějakého regionálního vědomí, jehož vnímání by ovšem nezáleželo na místě, z jakého by na něj bylo pohlíženo. V této souvislosti zřejmě napadne každého debata o burgenlandské silnici B 50, po které pendlují auta z Eisenstadtu do Neusiedlu a co už mnozí považují za „tranzit“.

Ještě víc to vázlo v otázce regionální vědomí v hlubinách vídeňské ministerské byrokracie. Stačí si jen vzpomenout na někdejší mistryni infrastruktury za stranu Svobodných Moniku Forstingerovou, která v návrhu Generálního dopravního plánu pro rok 2002 nepřiznala prioritu modernizaci „Ústředního nádraží“ ve Vídni, stejně jako rozvoji železničních tratí ve východním Rakousku. Vídeňský starosta Michael Häupl tenkrát zuřil, neboť podle jeho slov hrozilo zesměšnění vídeňského regionu, kdyby se ministryně bývala se svými plány prosadila. Nepodařilo se jí to, což pomohlo železniční dopravě v rámci regionu Centrope. Dnes jezdí na Slovensko denně aspoň 48 vlakových spojů. Přístup, jaký je zvolen při projektování dopravy, proto také hodně souvisí s mírou povědomí o daném regionu. A to platí i opačně. Myslí si to aspoň Thomas Knoll, s nímž sedíme v restauraci „Paulis Stuben“ v Purbachu a jejíž návštěvu lze vřele doporučit, zatímco venku se valí po B 50 turistický „tranzit“ v podobě lidí, kteří si během slunečného zimního dne vyrazili k Neziderskému jezeru. Knoll se domnívá, že region, který je vnímán jako něco společného, se může rozvíjet pouze na základě dvou faktorů: kulturní identity v nejširším slova smyslu a fungujících dopravních spojení.

Citlivá oblast Thomas Knoll se zabývá územním plánováním. Jeho vídeňská kancelář se od roku 2002 věnuje velkému projektu v rámci programu Interreg, a to sice „dopravě v citlivých oblastech“. Oblast dopravního plánování v rámci regionu Centrope totiž patří k velkým výzvám: přesně mezi oběma centry Vídní a Bratislavou se nacházejí mezinárodně chráněné přírodní oblasti, kterými se dají jen těžko vést dálnice, resp. něco takového by šlo asi jenom dost těžko odůvodnit.

Knoll a jeho tým se proto snaží spolu se slovenskými a maďarskými partnery formulovat alternativní koncepce. Už v příštím roce by se mělo začít s jejich realizováním. Pomocí softwaru, který vypracovala firma Siemens, by mělo být možné logisticky propojit všechny poskytovatele dopravních služeb - od taxíků až po železnici. Vznikne tak zároveň „ústředna mobility“, která bude zájemcům na vyžádání poskytovat komplexní a propojené jízdní řády. Těžiště celého projektu leží samozřejmě u osobní dopravy ve venkovském prostoru, který leží mimo dosah velkých městských center. Jeden projektový modul se ale také zabývá vztahem „mobility a řemesla“. V regionu Wiener Neustadt tak má vzniknout „Zero Emmission Cluster“. Jedná se o spojení několika firem, které se nevěnují výrobě, nýbrž přepravě, „protože u moderních podniků připadá většina emisí na přepravu zboží“.

Souvisí to v neposlední řadě i s tím, že v rámci Centrope pořád ještě platí, že, když se to vyjádří v přeneseném slova smyslu, vlastní kostelní věž slouží stále ještě jako nejdůležitější orientační bod. „Jednotlivé lokality,“ říká Knoll, „si navzájem konkurují.“ To vede mimo jiné k tomu, že dnes má skoro každá vesnice svůj vlastní průmyslový park. Obzvlášť nápadná je popsaná tendence v oblasti obchodu: řetězce supermarketů pokrývají plošně venkovské regiony, jako kdyby jejich obyvatelé produkovaly neustále nové a stále ještě nenasycené spotřebitele, zatímco konkurence mezi obchodníky zároveň způsobuje neustálý nárůst objemu dopravy.

Greencard K něčemu podobnému dochází i u velkých kulturních a sportovních akcí. V roce 2006 se má podobná akce konat u Neziderského jezera. V květnu zde bude zahájeno mistrovství světa v plachetnicích. Thomas Knoll a jeho tým si dali za cíl udělat z mistrovství „nejekologičtější akci svého druhu na světě“. Jejich záměrem je dosáhnout, aby se do dějiště mistrovství dostali lidé ze všech koutů Centrope, a to rychle, pohodlně a prostřednictvím veřejné dopravy; stejně tak, aby se mohli u jezera bez problémů pohybovat, ať už na lodi, nebo nějakým jiným způsobem. Za tímto účelem má být zřízena „Zelená karta“ (Greencard), která „bude sloužit jako vstupenka a zároveň i jízdenka pro všechny formy vzájemně propojené dopravy.“

To všechno má být zároveň i modelovým prototypem pro dopravní řešení, která si vyžadují citlivé oblasti regionu Centrope. I ony jsou totiž jedním z charakteristických znaků tohoto hospodářského prostoru. Leckdo ale o tom může zapochybovat a ptát se: „Co vlastně znamená, že citlivé oblasti představují jeden z rysů regionu Centrope? Netvoří ve skutečnosti právě ony jeho podstatu?“ (DER STANDARD, 21. Dezember 2005)

Wolfgang Weisgram

odkaz:

www.sensiblegebiete.at
www.bueroknoll.at
  • Artikelbild
  • Artikelbild
  • Artikelbild
  • Prosperující obchody a kvetoucí krajiny nemusí být protikladem: V regionu Centrope jsou vytvářeny koncepce dopravního propojení, které jsou využitelné v citlivých oblastech

    Prosperující obchody a kvetoucí krajiny nemusí být protikladem: V regionu Centrope jsou vytvářeny koncepce dopravního propojení, které jsou využitelné v citlivých oblastech

Share if you care.