Vysoké prameny, nízké studně a připravující zařízení

17. September 2007, 12:31
posten

Investice a spolupráce zvyšují kvalitu pitné vody ve střední Evropě. Ne všude mohou být obyvatelé, tak jako třeba ve Vídni, zásobováni čerstvou vodou z vysoce položený pramenů. Vytváření čistých zdrojů spodních vod má tudíž také na úrovni Evropské unie nejvyšší prioritu.

Brno/Bratislava/Budapešť/Praha/Vídeň - „Během 99,9 % dní je kvalita vídeňské pitné vody vynikající“, je přesvědčený Dieter Wolfgang Rossboth, který vede Ústav pro lékařství životního prostředí ve Vídni. „Už jenom při sebemenším podezření, bývá voda velkoryse odváděna jinam.“ Přes 60 odborníků na lékařství životního prostředí a přes 400 spolupracovníků v 31.oddělení vídeňského magistrátu (vídeňské vodárny) se starají o nezávadnost vody v rakouské metropoli.

Pro obyvatele Vídně, kteří jsou zhýčkaní vodou z vysoce položených pramenů, není hraniční hodnota 50 miligramů, kterou stanovila Evropské unie pro obsah nitrátů v litru vody, žádným tématem. „Není mnoho těch, kteří jsou v tak šťastné situaci, jako my,“ těší se Rossboth. Jinde, jako třeba v Budapešti nebo v Porýní musí být zpracována říční voda.

Na Slovensku je podle ministerstva životního prostředí 84,3 procenta obyvatel připojeno k veřejné síti s pitnou vodou. 83,1 procenta obyvatel dostává spodní vodu, zatímco zbývající část vodu povrchovou a vodu získanou čištěním říční vody. Právě tyto vody jsou podle Rossbotha vystaveny značnému riziku, že „mohou být každou chvíli vystaveny vlivům, které vodu uční nepoživatelnou“.

V mezinárodních grémiích, jako v Mezinárodní pracovní skupině vodáren v oblasti Dunaje (IAWD) se pracuje bez ohledu na hranice mezi státy na řešení takovýchto problémů. „Jedním ze nejdražších úkolů slovenského ministerstva životního prostředí je výstavba nových čističek odpadních vod“, vysvětluje Dana Gregorová. Děje se tak za pomoci prostředků Evropské unie.

„V Maďarsku neexistuje region, v kterým by byla pitná voda znečištěna, takže se dá všude pít“, říká Nóra Csiffáry z maďarského ministerstva vodního hospodářství. Přes 90 procent vody v potrubích pochází ze spodních vod, zbytek pochází z vod povrchových. Kvalita vody odpovídá aktuálním standardům a „až do roku 2009 budou splněny závazky ve vztahu k Evropské unii“. V současné době probíhá v Maďarsku zrovna program na eliminaci arsénu.

V důsledku přehnojování v časech centralizovaného zemědělství byla v Česku míra kontaminace nitráty značně vysoká. Mnohé toky a vodní zdroje tenkrát vysoce překračovaly hraniční hodnotu 50 miligramů. Nyní se tyto hodnoty i v těch nejhorších případech pohybují někde mezi 30 a 40 miligramy. „Budeme i nadále zlepšovat stav a kvalitu povrchových vodních zdrojů, neboť zásobují většinu obyvatel pitnou vodou“, říká ministr životního prostředí Libor Ambrozek. Tyto povrchové vodní zdroje ovšem podle expertů na životní prostředí v sobě skrývají další riziko: eutrofisaci, což znamená nadmíru živin, což může vést ke zvýšené tvorbě řas a k rozšíření toxických baktérií. K něčemu takovému došlo na Brněnské přehradě, která byla až do roku 1995 zdroje pitné vody pro město.

Problémem, který má přeshraniční charakter, je olovo obsažených ve starých vodovodních potrubích - jedno, jestli se jedná o centrum Vídně anebo Brna. „Město Vídeň jako zásobitel vodou investuje spoustu peněz na výměnu zbylých olověných potrubí“, říká Rossboth. Předpokládá se, že tato výměna bude ukončena ještě před rokem 2013, jak požaduje Evropská unie. Kromě toho „nebyl ve Vídni zaznamenán žádný případ otravy olovem prostřednictvím pitné vody“. Odborník k tomu dodává radu: Kdo nechá vodu jednu až tři minuty odtéct, s jistotou odstranil stojatou vodu, která mohla případně obsahovat olovo. (DER STANDARD, Print-Ausgabe, 21. 6. 2005)
Jan Marot
  • Bild nicht mehr verfügbar

    Ne z každého vodovodního kohoutku vytéká voda prvnotřídní kvality - ovšem v regionu Centrope se na zlepšení tohoto stavu tvrdě pracuje.

Share if you care.